Kapitola 1 : Úmluva

26. dubna 2009 v 11:28 | Naja |  HP a Kletba Smrti
Taky povídka ke které se vracím... je nic moc.. ale mám s ní určité plány..


Všude bylo absolutní ticho, jen kostelní hodiny z blízké vesnice oznamovaly půlnoc. Vesnice byla sice malá, ale na velikém kopci nad ní se tyčila vila, které se říkalo Raddleyův statek. Vyčníval a byl osvětlen několika světly. Nepříliš bystrému oku by nejspíš stavení přišlo jako hrad. Mudlové si říkali, že ten, kdo se tam nastěhoval (slyšeli občas rámus), si musí žít jako v pohádce.
Nebylo tomu tak. Jako v pohádce tam možná někomu bylo, ale jednomu člověku ne. Bylo to vlastně ještě dítě, který bude podle kouzelnického zákona brzo plnoleté (17).
Harry Potter seděl ve svém pokoji a díval se z okna do tmy, která ho tak moc uklidňovala. Nebyl to pokoj v Zobí ulici 4, ale opravdu pokoj v Raddleyově statku, který mu před rokem seřídil Voldemort.
Ještě se mu někdy ve zlých snech objevovalo, jak to všechno bylo. Poté, co se po svém pátém ročníku rozloučil s přáteli na King´s Cross , nasedl do auta k Dursleyovým (Vernon byl pořád vystrašený z Moodyho oka).
Celou cestu musel poslouchat, jak jsou kouzelníci hrozní, že si dávají do očí náhrady, než aby nosili brýle nebo něco (jako kdyby to pomohlo). Když už byl u hodně sprostého slova, prudce se zastavilo auto, Harry si málem rozbil hlavu o sedačku. Před autem stáli Smrtijedi míříc na něj hůlkami. Pak už si skoro nic nepamatoval. Schytal omračovací kouzlo a probudil se až tady.
Pokoj byl sice slušný, ale nefungovala mu v něm jeho hůlka. Asi 3 měsíce se tady vzpouzel a vztekal ( no, crucio a je po vztekání..), nakonec si zvykl.
"Ach jo, .." pomyslel si. Dnes je tu přesně rok.Chodí k němu jenom Voldemort. Každý den ho mučí. Jednak se z něj snaží vypáčit, kde má Fénixův řád sídla a taky ho to prostě baví. Je mu jedno, jak na tom Harry je.
Jídlo měl jen na oběd, teda jestli se tomu dá říkat jídlo. Se slzami v očích pozoroval fotky svých přátel. Co asi dělají? Jsou prázdniny, měly by být v Doupěti. V oku se mu zaleskla další slza - Doupě. Tak moc tam chtěl být. Zajímalo ho, co se stalo s ostatními. Remus, Tonksová, Weasleyovi, Hermiona.. ti všichni jsou tak daleko. Nejdál Sirius, vzhlédl na nebe, jako by doufal, že tam bude. Kéž by stihl Sirius zjistit, že ohledně Snapea měl pravdu, ten podrazák byl Smrtijed a v řádu až se ani neukázal (věděl od Voldemort).
Uslyšel kroky a rozhodl se, že to, co chce udělat od začátku prázdnin, udělá.
Dveře se zprudka otevřely, je tady, přišel Voldemort. Rychle si otřel rukávem slzy a hrdě se podíval do jeho očí.
"Harry, jak se máš?"
"Úžasně." Odpověděl ironicky.
"Začneme?"
"Totiž, ne. Chtěl jsem..chtěl jsem o něco poprosit."
"Ano?"
"Pusťte mě na rok do Bradavic, do posledního sedmého ročníku" bylo to hrozné ponížení, ale musel to vydržet.
"Cože? Já se o tebe rok starám ( Pozn. Naja: má poněkud divnou představu a pojmu péče :D), a ty se mi takto odvděčíš?" křičel Voldemort.
"Chtěj, co chceš!" nějak si navykl mu tykat, protože když na někoho křičíte, je blbý když vykáte.
"Nemůžu tě pustit, to bych ti nijak neublížil!"
"Ale víš, jak by byl pěkný pohled, kdybych se za rok musel loučit s přáteli na vždy a odevzdaně kráčel sem?"
"To je pravda !" řekl Voldemort. Harry otevřel pudu, neřekl by, že Voldemort je tak hloupý. "Ale pustím tě jen na rok, nic víc.
Na nádraží King´s Cross si pro tebe přijdu i se Smrtijedy, běda, jestli tam nebudeš, zabiji každého, na kom ti kdy záleželo.A pak? Zůstaneš tady navždy!" a zasmál se tím nejledovějším hlasem, jak to šlo!
"Myslím, že tě pustím už zítra, to tě však čeká dvojnásobná dávka našeho "hraní". Sbal si do zítřka věci, Crucio!"
Než stačil Harry něco říct, začal se zmítat v hrozných křečích.
Zastavil se mu dech, nemohl se vůbec nadechnout. Ukázal Voldemortovi na hrdlo, ten jen líně pronesl ADUCTO! Pak nastalo nové mučení a další…
Druhý den už měl sbaleno a jeho dvojití dávka mučení se pomalu chýlila ke konci. Voldemort si dával opravdu záležet. Hodně Crucio, hození o zeď asi 5x a další nesčetné kletby černé magie. Nevadilo mu to až do té doby, co se mu zastavil opět dech. Voldemort jenom opakoval včerejší kouzlo. Jednou totiž, když s ním hodil o stěnu, dostalo se mu něco do plic a od té doby se mu každý den zastavuje dech. Vždy absolutně nečekaně, ne podle času, ale jak si tělo chtělo.Potřebuje kouzlo Aducto.
Doufal, že až se odtud dostane, bude si moct vyléčit rány, i ty staré. Po dobu, co tu byl si hodně četl v knihách, takže toho uměl jako průměrný dospělý čaroděj, nic extra. Jedno kouzlo ho ale uchvátilo. Kouzlo létání. Sice žádné kouzlo nemohl vyzkoušet ( hůlka), snažil se strašně moc naučit teorii.
"Tak Harry, myslím, že se rozloučíme, ještě se určitě potkáme pře vypršení lhůty. A nezapomeň, vrátíš se dobrovolně, jinak…víš co.! Mávl hůlkou a opět než stačil Harry něco říct či namítnou, něco ho začalo uzavírat a stahovat.
Dopadl a procitl. Byl v nějaké kanceláři přeplácané věcmi a blbostmi.
U stolu seděl přívětivý člověk s šedými vlasy a vousy, modrýma pomněnkovýma očima a čtecí noviny : Denního věštce.
Harry mohl po roce vykřiknout :"Brumbále!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | Web | 12. srpna 2009 v 18:10 | Reagovat

Začíná to dobře...

2 Scarlett Scarlett | Web | 10. října 2009 v 22:50 | Reagovat

Zdravím tě, pěkná kapitola, začíná to dobře, dnes jsem poprvé na tvých stránkách, procházela jsem seznam SB v SB mých SB. A a našla tebe, můžeme se spřátelit? Musím si přečíst pokračování, ale zároveň píšu další kapitolu k mé povídce. Ráda tě uvítám na mém blogu. Taky píšu povídky.
Dobrou noc, Scarlett

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama