Kapitola 5 : Děláš to pro své přátele

26. dubna 2009 v 11:36 | Naja |  HP a Kletba Smrti
Zajatci vykulily oči. Byl to Harry. Ten Harry, kterého rok neviděli. Byl hodně jiný.
"Co se stalo Harry?" zeptal se s ledovým klidem Voldemort.
"Tohle ti nemůžu dovolit" zařval na oplátku Harry.
"Pokud vím, tak jsi slíbil, že se nebudeš plést do našich záležitostí a porad. Toto není výjimka, takže dodrž slib!"

Harry sice přátele rok neviděl, ale byl ochotný za ně obětovat vše.
Voldemort si stojícího Harryho přestal všímat a pokračoval ke Smrtijedům:" Rozvažte jednoho a trochu si pohrajeme. Třeba toho krvezrádce Weasleyho"
Smrtijedi mířili na pana Weasleyho. Harry vykřikl :"NE!!!!"
"Copak? Ty ho máš rád Harry??" na Harryho Voldemort.
Harry se zamračil, nechtěl před Voldemortem ukazovat svoje city a taky nevěděl co říct. Nakonec z něj vypadlo něco jako:" Hraj si se mnou, je nech být."
"Ty toho ještě nemáš dost? Celý rok jsem si hrál a ty kvůli těmhle chceš další dávku? To je ta láska? Kvůli lásce se necháš mučit??" pohrdal Voldemort.
"Ano,"
"Počítáš s tím, že to bude větší než obvykle?"
"V celku ano," přiznal Harry. Teď to bude muset vydržet. On je zvyklý, ale ostatní ne. Podíval se na ně. Měli v puse kusy látky, aby nemohli mluvit. V očích ale měli strach.
"Tak dobrá!" prohlásil Voldemort." Rozvažte je a nechte je jít. Máme větší rybičku,"
Harry se naštvaně díval, Voldemort se usmíval.
Zmatení rozvázaní zajatci se odmítali pohnout, nechtěli jít.
"Běžte po tamté cestě a vejděte do prvního domu, který uvidíte. Já tam přijdu." Sykl na ně mladý Potter. Oni jen kývli. Ještě než odešli , byla na Harryho seslána kletba Cruciatus.
Padl na kolena, nekřičel, jen sem tam sykl bolestí. Pak byl odhozen k nohám svých přátel.
Ti se sklonili, chtěli mu pomoct.
"Běžte!" zakřičel Harry. Nechtěl, aby to viděli. Stačilo mu, že to musel vidět a hlavně cítit on
sám. Šli pryč.
Následovala další salva Cruciatus, odhození a různých kleteb. Harry si neustále v mysli opakoval :" Vydrž, děláš to pro své přátele. Láska, láska, láska" atd..
Zase se mu zastavil dech. Napadlo ho, že by to mohl zkusit podle zrcátka, jak mu řekl Brumbál. Než si to stačil rozmyslet, Voldemort seslal kouzlo Aducto a krk povolil.
Opět mohl volně dýchat.
O 1 hodinu později.
Voldemort odešel i se Smrijedy. Harry se skoro nemohl hýbat. Ležel na náhrobku Toma Raddla, kde byl naposledy odhozen. Chtěl v mysli dát vědět Joeymu, ale nešlo to. Zkusil si sednout. Podařilo se. Jednou rukou se přidržel náhrobku a druhou si chytl záda, které měl krvavé po biči. Vstal. Radši nedělal prudké pohyby, jelikož když je dělal naposledy, moc dobře to nedopadlo.
Udělal krok, pak další a další. Po pár krocích se shýbl pro dlouhý klacek, o který by se mohl aspoň opírat, bylo mu jasné, že daleko by se nedostal.
Když míjel značku Godrikův důl, oddechl si. Tam je jeho dům.
Nešel dovnitř hlavním chodem, tak by ho každý viděl. Šel zadním chodem, který vedl přímo do jeho pokoje. Zamknul.
Tak tak našel postel, do které padl vyčerpáním.Schválně spadl na břicho, aby neležel na poraněných zádech.
"Pane!Pane!" snažil se ho probudit Joe. Neprobudil.


Bývalí zajatci Voldemorta byli v obýváku. Ginny, Hermiona, Lenka s Nevillem, Ron, Lupin a taky pan Weasley.
Joe toho využil :" Ehm, omlouvám se že ruším, ale.."
Všichni vytáhli hůlky :" Kdo jsi a kde jsi??"
"Jak bych vám to tak rozumně vysvětlil.. No jsem tenhle dům, mám mluvící schopnost, jen jsem se chtěl zeptat, jestli.."
Lupin ho poznal, už tu byl:" Joe!!"
Hermiona mu skočila do řeči :" Domy nemluví!"
Joe se naštval :" Já ano a pokud mě nenecháte k sakru domluvit, tak Harry Potter zemře. Neumí někdo léčit rány?"
Lupin a pan Weasley vyskočili ze sedačky :" Co je mu??"
"Vy umíte léčit??"
"Ano, kde je?"
"Tak pojďte, navedu vás hlasem. Můžete jenom vy dva, ostatní zůstanou."
Lupin a pan Weasley šli po hlase. Navigoval třeba :" Doleva, po schodech" atd.
"Tak tady to je, dveře jsou zavřené, otevřu vám je."
Jakmile se dveře otevřeli, dva muži vpadli do místnosti. První, co uviděli, byly krvavé čáry od biče na zádech mladého kluka. Rychle k němu utíkali a dali se do práce.
Pak je Joe zase "vyprovodil" pryč.
Harry se probudil. Bylo mu lépe. Na zádech cítil obvazy a na levé ruce měl něco jako mudlovskou sádru. Při sáhnutí na obličej už necítil ty nepříjemné jizvy, ale čistou tvář.
Vedle na nočním stolku byl připravený krém proti jizvám. Asi to na něj použil.
"Pane Harry, to je dobře, že už jsi vzhůru!"
"Co se stalo, Joe?!"
"Já vím, že jsi zakázal kohokoliv k sobě pouštět, vy jste ale před týdnem umíral, tak jsem sem pustil Lupina a pana Weasleyho!Zlobíš se moc?"
"Ne, děkuji, zachránil jsi mi život."
"To já ne, to oni.Myslím, že je na čase se za nimi podívat, strachují se o vás!"
"Říkal jsi předtím týden? Co?? Já jsem spal týden??" divil se Harry.
"Ano, co je na tom divného?"
Pomalu začal vstávat z postele "Co je na tom divného?? Já ti povím, co je na tom divného! Takhle dlouho jsem snad ještě.." uklouzla mu noha na ručníku vedle postele a praštil sebou o zem.
"Krucinál fagot!" zařval přes celý barák.
"Obávám se pane, že vás v obýváku slyšeli. Budete tam muset jít, nebo se zblázní," Joe měl pobavený tón v hlase.
Harry se teda oblékl a opatrně pootevřel dveře svého pokoje. Nikdo tam naštěstí nebyl.
Sešel do obýváku.
Lidé tam oněměli.
"Co tak civíte??" okřikl je Harry.
"Dělám si srandu!" usmál se Harry.
Všichni se na něj vrhli, div ho neumačkali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scarlett Scarlett | Web | 10. října 2009 v 23:14 | Reagovat

Pekné! Pekné! Ale dům nemůže myslet! Může mluvit, ale ne myslet! Věci, co umí myslet patří do černé magie. A s tou se nezahrává!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama