Kapitola 6 : Nový průběh událostí

26. dubna 2009 v 11:36 | Naja |  HP a Kletba Smrti
Po všem objímání, podávání rukou ( atd…), se Harry ocitl na pohovce a ani nevěděl jak.
Všiml si, že ostatní už také sedí. První začal mluvit Lupin.

"Harry, vysvětli mi, u Merlina, co o mělo znamenat???!!!" zvýšil hlas.
"Upřesněte svou otázku, pane profesore. Co přesně má co znamenat?" s úsměvem Harry.
"Říkej mi Remusi, profesor už dávno nejsem. Myslím tím události minulého týdne!"
"Co bylo minulý týden?" dělal neviňátko Harry.
"Nedělej, že nevíš, Harry. Myslím to, jak jsi nás poslal pryč a sám jsi se nechal málem zabít!"
"Jo tak ty myslíš tohle!! Ale to nic, to je jen taková prkotina. Jak se vám dařilo celý ten rok?" Harry chtěl odvést pozornost na jiné téma.
"Skvěle, ale ty to zamlouváš! Proč jsi to udělal?"
"Nechtěl jsem, abyste to někdy cítili." Zašeptal a přitom sklopil hlavu k zemi.
"Ale žes to cítil ty je v pořádku?"
"Já jsem zvyklý, zato koukni třeba na Hermionu nebo Ginny. Jak by se ti líbilo, kdyby je mučil? Kdyby je mlátil bičem nebo řezal nožem do kůže?"
"Samozřejmě nelíbilo. Ale určitě bychom se z toho nějak dostali!" namítal pořád Remus.
"A jak asi???? Já tam byl rok a věř mi, zkoušel jsem milion způsobů, jak se dostat pryč! Nešlo to a nikdy to nepůjde!"
"Tak jak ses odtamtud dostal?!"
"To nikoho nemusí zajímat!" křikl Harry. Vstal, tohle odmítal poslouchat. Jenomže kousek něčeho v jeho plicích zřejmě nebyl odstraněn a znovu se ozval. Harry se chytl za hruď, která ho pálila, začal rudnou a dávit se. V tom ho napadlo použít radu od Brumbála. Dobelhal se do předsíně k velkému zrcadlu a zachrčel "A-A-Aducto!"
Krk mu náhle povolil, on začal nabírat dech a normální barvu do obličeje.
Ostatní užasle hleděli a Harry jen mávl rukou a řekl:" To se mi stává pořád,"
Hermiona k němu natáhla hůlku. Ještě nikdy to nezkoušela, ale teď musela.Mávla jí a vyslovila nějaké složité zaklínadlo.
Kousek z plic mu pusou vyletěl ven a přistál na zemi. Ginny se pro něj sehnula.
"To je … kus čepele nějakého nože. Jak se ti to mohlo dostat do plic?" podivila se.
Harry ani sám nevěděl. Nepamatoval si někdy celé dny, tak jak si mohl pamatovat, jak mu něco do plic vklouzlo?
"Já nevím… není to jedno?Dali jste vědět Řádu, že jste tu? Aby vás nesháněli,"
Pan Weasley poprvé promluvil:" Ano, dali. Harry? My jsme tě viděli minulý týden. Byl jsi celý domlácený. Ty šrámy, co máš na zádech vypadají jako od biče."
"Taky že jsou," odpověděl trpce Harry.
Hermiona, Ginny a Lenka, si zakryli úlekem rukou pusu.
"No co no?? Voldemort si rád hraje." Řekla s klidem Harry.
"Tomuto říkáš hra?"
"Já ne, to on." Vysvětlil.:" Pojďme se bavit o něčem jiném?"
"Dobře, prozatím. Stejně pak budeme muset najít způsob, jak tě držet co nejdál od něj, aby se to už nikdy neopakovalo." Usoudil Lupin.
Harry vykulil očí. Vzpomněl si na sázku - má rok. Vlastně teď rok minus ten týden, co proležel. Zděsil se. Otočil se k nim zády a běžel do pokoje. ( "Co se mu stalo?" slyšel ).
Tam se zhroutil na zem a cítil, jak mu z očí kapou slzy.
Připadal si jako vůl, který si hraje na ublíženého, jako fňukna.. Ale slzám se nedalo poručit.
Má rok. Jeden ubohý rok. Sice může být za něj rád, ale jemu to nestačí.
Všiml si, jak se Hermiona občas dotýkala Ronovi ruky, jak po něm Ginny koukala ( on musel uznat, že vyrostla do krásné holky, taky se mu líbila), Lenka s Nevillem taky vypadali, že mezi nimi něco je. Chtěl být s nimi až dokonce života. Chtěl vidět, jak jsou z nich dospělí lidé, chtěl poznat jejich děti.
Jenomže to se stát nemá. Kdo ví, jak dlouho bude ještě na živu po tom, co bude zpět u Voldemorta. Pochyboval, že ho jen tak nechá u sebe žít, pak umře na stáří a Harry se bude moc vrátit.
Z proudu myšlenek ho vyrušilo ťukání.
"Harry? Jsi tam?" ozval se jemný dívčí hlásek.
Otřel si slzy a vytvořil zářivý úsměv.
"Jasně, počkej, otevřu ti."
Ginny vstoupila. Když se Harry opět posadil na zem, zamkla a posadila se vedle něj.
"Stalo se něco??" řekla láskyplným hlasem.
"Ale nic, to je v pohodě."
"Děkuju ti za taťku."
"Proč?" nechápal Harry.
"Když jsme byli na tom hřbitově, chtěli ho mučit. Ty jsi nás ale nedal. Jsi statečný." povídala Ginny.
"To je v pořádku."
"Děkuju," zašeptala. Najednou dostala strašnou chuť ho políbit. Než se ale nadála, udělal to sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama