Kapitola 7 : Potter?

26. dubna 2009 v 11:28 | Naja |  HP a Dvojité Dé
Jakmile se Dominika přemístila zpět, viděla kupu Smrtijedů, jak se blíží k její mámě, která ji zřejmě neposlechla a snažila se sama postavit Smrtijedům.Byla zraněná.
"Hej, vy kolohnáti s pilinama místo mozku!" zařvala na ně, aby odvedla pozornost od mámy.
Najednou se Všichni Smrtijedi otočili na ni.

Ona začala šeptat kouzla z bílé magie, které ji učil táta. Chvíli to zabíralo.
Viděla, jak se pár Smrtijedů skácelo na zem, ale pak začalo Smrtijedů přibývat a jí začali ubývat síly. Nebyla zvyklá na tolik nepřátel. Vždycky bojovala proti tátovi nebo proti někomu za školy. To nebylo totéž. V hlavě si přeříkávala : Ať si Denisa pohne, pohni si Deny, přived tátu!. Přidávalo jí to na odvaze.
Hůlka jí vylétla z rukou, když na ní jeden Smrtijed použil Expelliarmus a ona se rozběhla k mámě.
"Mami, jsi v pořádku?" zašeptala tak, aby to nikdo neslyšel. Všimla si totiž její rány na břiše a noze. Sotva stála.
"Ano, snad ano. Co to mělo znamenat, Deny? To tě učili v Bradavicích?" zašeptala jí zpět.
"Ehm.. tak jo, s pravdou ven. Nejsem Denisa, ale Dominika. Moje škola jsou Krásnohůlky a umím plynule francouzsky i anglicky. Vyrůstala jsem s tátou a před pár dny jsme si s Denisou vyměnili místa. Když šla hledat tátu, našla mě. A pokud to všechno vyjde, za chvíli tu bude pomoc." Vychrlila. Máma jen otevřela pusu.
"Co si to tam šeptáte?" ozval se nějaký Smrtijed.
"Ale, to jsou jen ženské drby, Luciusi , to by tě nezajímalo." Řekla jako by nic Ginny.
"Ještě před smrtí drbete? Oh, jak typické ženské. Ale až budete mrtvé, slibuji vám, že každému povykládám, jak jste žadonili o smrt. Škoda, že jsme to neudělali s tím spratkem. S tvým panem manželem. Nakonec mu nezbylo nic jiného než zdrhnout. Je to srab, co říkáte? Koneckonců, je to jedno. Ten už vám nepomůže!!" rozchechtal se Lucius a zamířil na ně hůlku.
"Chceš se vsadit?" ozvalo se mu za zády. Všichni Smrtijedi sebou cukli a poskočili o metr dozadu, takže bylo vidět, kdo tam je.
"No konečně!" křikla Dominika, která si teď už mohla vzít ze země hůlku. Věděla, že už jí nic nehrozí.Teď, když je tu...
"Potter?" řekl Lucius Malfoy vystrašeně, ale zároveň nenávistně.
V tom ho spatřila i Ginny. Pohlédla na něj, on však sledoval Smrtijedy. Byl urostlý chlap, krásnější než v jeho 17 letech.
"Jejda, ty jsi čekal medvídka mývala?".. ( Naja: já vím že je to kravina, ale já si nemohla pomoct.. pořád nemůžu zapomenout na postřižiny : nudíte se? Kupte si medvídka mývala!:D)
"Dneska tě pošlu tam, kam patříš. Do Azkabanu!" zavrčel Malfoy.
"Mám se začít bát?" ušklíbl se Harry.
V tom na něj Malfoy poslal Crucio. Harry uhnul.
"Ehm.. nevím, jak bych ti to šetrně vysvětlil, Luciusi, ale asi jsi minul."
Dvojčata si vyměnila pobavený pohled.
Malfoy vztekle zařval : " Útok!" načež Harry vytvořil průhledný štít. Prošla jím jenom sem tam nějaké kletba a těm Harry vždy uskočil.
Otočil se a díval se, jestli jsou všichni v pořádku. Nedokázal se podívat Ginny do očí, jen zkontroloval, jestli jí není něco vážného. Jeho nepozornosti okamžitě využili Smrtijedi a Harryho ostře zabolelo v rameni. Měl ho roztržené.
"Bolí?" řekl Lucius.
"Ne tolik, jako to bude bolet tebe!" zakřičel a už se přestal jenom bránit.
Útočil a to na plné kule. Metal po nich kouzla jako nikdy. Dobře spolupracoval s ministerským předsedou, který uměl skvělé fígle, co se týče kouzel.
Teď se mu hodili.
Smrtijedi začali couvat a přemisťovat se.
Poslední věta Luciuse Malfoye byla :" Ještě se uvidíme, Pottere, to si piš. Příště ti ale ponesu jednosměrnou vstupenku do Azkabanu!!!"
"Už se bojím!!!" křikl Harry.
Snažil se nedívat na Ginny, protože věděl, že kdyby se podíval, všechno by se to vrátilo. Mávl hůlkou, vyřkl nějaké složité kouzlo a její rány byly zahojené.
"Dominiko, jdeme domů. A mám na mysli opravdovou Dominiku."
Ta zareagovala okamžitě :" Cože? Ale tati! Já nechci pryč, mám tu rodinu!"
"Bez diskuzí. Jdeme!"
"Ne!"
"Ale ano!!"
"Nejdu!!"
"Proč tu nechceš zůstat?" ozvalo se druhé dvojče.
"Nejspíš proto, že mám jít do Azkabanu."
"Mluvím s tím člověkem, který zahnal Smrtijedy? Měla jsem pocit, že ten se nebojí."
"Jo, jenomže... já tu postě zůstat nemůžu a ani nechci. Anglie už není můj domov."
"Máme narozeniny!" vyhrkli obě dvě :" Chceme je poprvé oslavit s oběma rodiči!"
Harry si najednou povzdechl :"Tak tu zůstaň, ale pak se bez řečí vracíme.Já zítra přijdu na oslavu, teda jestli můžu." Sklopil oči k zemi, jako kdyby čekal odmítnutí.
"Samozřejmě, že můžeš.. Ach, Harry," ozval se jemný zvuk opodál a on se jí poprvé podíval do očí. Nechtěl se tam dívat, ale její oči ho nesmírně přitahovaly.
Pak pomalu přešla ke svému muži a jemně ho objala. Harry chvíli držel, ale pak se přemístil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama