Kapitola 8 : Narozeniny

17. června 2009 v 16:06 | Naja |  HP a Dvojité Dé
No dva týdny se opravdu protáhli, jak napsala Sherina do předchozího článku :D.

Ale je to tady.. uvidí se, jestli se vám to bude líbit a sami posuďte, zda jsem už vypadla nebo nevypadla "z kurzu" :D

Příjemné čtení


Nastal den narozenin. Holky byly v pokoji. Ginny všechno nachystala. Je to poslední den v tomto domě. Zítra se stěhují všichni. Kvůli Smrtijedům. I když Dominika ještě dál. Zpět do Francie.
Dominika byla smutná. Dneska odejde a už se nevrátí. Teda aspoň podle táty.


"Ale vždyť se k vám můžu kdykoliv přemístit!" napadlo Denisu s úsměvem.
"Myslím, že tak horké to teď nebude. Táta to nedovolí. Už si dá pozor, aby to začaroval pořádně."
" Nemusíš s ním jít. Můžeš zůstat s náma." Chytla Domču za ruku.
" Já vím, že můžu. Ale nejde to. Nemůžu ho nechat samotného. A navíc, tak to bylo dohodnuto. Ty s mámou a já s tátou. Tak to má být." Posmutněla Domi.
Hodně dlouho chvíli ticha přehlušil až zvonek. Aha, první gratulanti.
Společně sešli do přízemí. U dveří byla kudrnatá hnědovlasá paní s hnědovlasým pánem, dvěmi dětmi a kocourem.
"Teto Hermiono!" zasmála se Deni a objala ji.
" Ahoj Deni. No páni. Ty jsi zase vyrostla." Okomentovala ji Hermiona.
Dominika nevěděla, co dělat. Stála u schodů a vnímala ty neznámé obličeje. Připadala si pěkně blbě. Nikoho nezná. Chtěla by tu mít tátu…
Pak se Hermiona najednou podívala na ni. Ten pohled ji vyděsil. Byl plný.. bolesti, udivení, strachu… ale pak se její obličej nečekaně rozzářil.
"Ty musíš být Dominika. Naposledy jsem tě viděla, když jsi byla ještě v peřince."
"Zvláštní, já si vás nepamatuji," usmála se na tetu.
Pak k ní Hermiona přišla a objala ji. Už ví, proč taťka říkal,že je Hermiona hrozně krásně citlivá. Bylo to úžasné setkání.
Denisa už dováděla vedle s Anne a Terrym. Hermionin manžel Seamus je šel zkrotit.
"Jak se má Harry?" zeptala se Hermiona opatrně.
"Jde mu to. Pracuje na ministerstvu.Jsme tam pod ochranou."
"Na ministerstvu? Páni. Asi nám neřeknete ve které zemi." Posmutněla.
Domi nevěděla co říct. Věděla, že by se tátovi nelíbilo, kdyby všecko prozradila, ale.. ona chtěla mít rodinu. Navíc, Hermiona byla sympatická. Denisa mlčela taky. Stejně by jí nebylo nic platné říct, že je to Francie, když se tam už nebudou nikdy moc přemístit.
Nakonec přerušila trapné ticho Ginny, které všechny pozvala dál do jídelny.
Začali chodit další hosté. Ron s Lenkou a dětma Mattem a Elis. Reakce byla podobná.
Jeden z nejkrásnějších zážitků byl pro Dominiku, když viděla svou babičku a dědečka. Moly byla plnoštíhlá a místy prošedivělá, Artur měl nakřivo brýle a taky trochu šedé vlasy, ale byly to pořád její prarodiče. A bylo to úžasné! Objali ji a vykládali si s ní. Jak se má, co dělá, jak se učí, atd. … nikdo se už ale nezmínil o Harrym.
Holky dostaly kupu dárků. Od mamky dva řetízky se dvěmi propletenými písmeny D . Bylo to Dvojité Dé. Daly si je na krk a obdivovaly. Od tety Hermiony dostala každá knihu a pár pomůcek pro zkrášlení čarodějek, od Lenky náušnice ( ale tentokrát normální, ne ředkvičky ) a od dědečka a babičky ručně pletené oblečení, které vypadalo velmi hezky.
Chvíli si povídali, seznamovali se, vykládali. Pak někdo zaklepal na dveře. Místnost ztuhla. Jediné Dominika se usmála a šla otevřít. Ve dveřích stál její vlastní hrdina - táta Harry.
"Tati!" vykřikla a objala jej.
" Ahoj. Ehm.. která ty jsi?" usmál se na ni.
"No přece tvoje Dominika." Šťouchla ho do žeber.
" Aha. Ale myslel jsem si to." Mrkl na ni. Pak bylo ticho. Harry uviděl známé tváře, oni Harryho. Nemohli od sebe navzájem odtrhnout oči.
"Dobrý večer," pozdravil Harry. Ale stále byl tak nějak odtažitý.
Hermioně začali slzet oči, popadla kamaráda Rona a oba se na něj vrhli. Bylo jim jedno, že jsou dospělí a že se chovají jako před sedmnácti lety.
Harry nevěděl co má dělat a tak je jen poplácával po zádech. Poté se přidali ostatní.
Když už konečně sedl na židli, přišlo to, co čekal, že přijde → otázky.
"Harry! Ach Harry, proč jsi se aspoň slůvkem nezmínil, že žiješ?"
"Na tom nezáleží." Odvětil Harry.
"Co? Harry? Co je s tebou?" Hermiona byla v tomhle směru trochu naivní.
Myslela si, že bude všechno fajn, že se jí vrátí kamarád. On ale neměl v úmyslu se vrátit.
"Nic, Hermiono, nic… Nebudeme vás tady rušit, nezdržíme se dlouho.Za chvíli odcházíme." Domi posmutněla a Hermiona se zamračila.
"To je nějaký blbý vtip, že? Ty neodcházíš! Zůstaneš! Jak si můžeš myslet, že jen tak odejdeš? Po tom, co jsi se konečně ukázal!"
"Hermiono, prostě nezůstávám, ano? Půjdeme pryč a budeme si žít tak, jak jsme si žili! Nemíním být v této zemi jako zločinec, když jsem to ani……." Nedořekl… To, co se stalo Nevillovi a jeho sprosté obvinění ho mučilo bolestí.
Nečekaně promluvil Ron :" Harry, my víme, že je to hrozné, ale společně to dokážeme! Jsme trojka, ne? Vyženeme Smrtijedy a přineseme mír!"
"Ale já už nechci Rone! Nechci, abych se zase musel dívat na to, jak někdo skáče před kletbu, která měla zabít mě!"
"Pak se aspoň postarej o svou rodinu! Ginny se bude muset stěhovat. Jsi její manžel, takže jí s tím sakra pomož!" rozjela se Hermiona.
Harry si dovolil pohlédnout na Ginny. Nevypadalo to, že chce nějakou pomoc. Ale usmála se. Harry se taky usmál.
"Dobře, zůstanu. Ale jen do té doby, než skončí stěhování. Zíta večer si pakujem věci, Domi, je ti to jasné?"
"Ano, tati"
"Fajn!" Harry byl vytočený, že ho tímto způsobem nutí zůstat. Nesnášel Anglii. Kdyby ho aspoň normálně přemluvili, ale ne, Hermiona se musí vytasit s citovým vydíráním!
Otočil se a šel po schodech do kdysi jejich společné ložnice. Tam si sednul na postel. Chvíli přemýšlel..
Uslyšel jemné zaťukání. Vrzly dveře, otočil se a spatřil tu nejkrásnější dívku. Jeho Ginny. No dobře, kdysi jeho Ginny.
"Ahoj," pozdravila jej.
"Ahoj Ginn."
"Chyběl jsi mi, víš to? Tak proč chceš znovu odejít? Zůstaň…."
"To nejde, Ginn. Už k Anglii nic necítím. Není to můj domov."
"Ale máš tu rodinu! A Dominika také! Nemůžeš ji brát ani sobě, ani jí!" řekla smutně Ginny.
"Nechci brát nikomu rodinu, ale prostě.. to tak musí být.Nemůžu Dominiku přemlouvat, aby se mnou jela. Může zůstat, ale.. ona chce jet. Zítra ti pomůžu se přestěhovat, a pak, jestli nenastanou nějaké problémy, se přestěhuju, ano?"
"Hm….Celých patnáct let jsem tě neviděla. A teď mám možnost jen na dva dny, takže budu aspoň vděčná za každý okamžik."
Ginny si k němu sedla :"Harry? Můžu se tě na něco zeptat? Miluješ mě ještě?"
Harry to nečekal:" Ginny.. já.. no… ano, Ginny, miluju tě. Miluju tě z celého srdce."
Ginny se k němu přiblížila. První se mu jenom dívala do očí, ale poté… přitiskla svoje růžové rty k jeho.
Harry si neustále opakoval : Nedělej to, nedělej to, Harry, jinak se ti nebude chtít odcházet!
Ale Ginny nepřestávala a Harry po jejímu dotyky taky ne.
Pohodlná postel se jim najednou stala útočištěm :-) .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 excaliber excaliber | 18. června 2009 v 16:08 | Reagovat

No tak konečně ses rozhoupala a zveřejnila svou první kapitolku po dlouhé době :) Jsem rád, že pokračuješ :) A ke kapče: Velmi hezká :) Z kurzu si určitě nevypadla :D Dokonce si se možná zlepšila :P Kapitolka hezká, už se těším na pokráčko :) Hodně štěstí k dalším kapitolám :-D

2 Pospola Pospola | 20. června 2009 v 16:53 | Reagovat

Naprostý souhlas! Rozhodně jsi nevypadla z kurzu a já ti to říkala :oP Moc hezky se to četlo :o) Koukej pokračovat! ;o)

3 Saskya Saskya | 21. června 2009 v 13:20 | Reagovat

Peknučké... ale prečo, kurnik, neodídu všetci...dakam spoločne.. a furt sa rozdeľujú... truhlíci :-D

4 alyx alyx | 29. června 2009 v 14:35 | Reagovat

Páni. Teď jsem objevila tvůj blog. Fakt úžasné už se těším na pokračování a doufám, že bude brzo. Jsem zvědavá jak to dopadne mezi Harrym a Ginn

5 monako monako | 3. července 2009 v 10:06 | Reagovat

Už se těším na pokračování:-D

6 excaliber excaliber | 21. července 2009 v 8:30 | Reagovat

Měsíc s měsícem se sešel a furt nic nového???? Pročpak? :´-(

7 Nikola Nikola | Web | 11. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

Pěkný ..líbí se mi to.......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama