Kapitola 13 : Je v tom holka!

19. prosince 2009 v 21:11 | Naja |  Boj dobra a zla
Tyto kapitoly jsou oproti starému blogu upravené..


Bylo ráno 20. srpna. Hermiona nervózně lítala po pokojích a koukala se, jestli není náhodou někde prach nebo nepořádek.
Harry to tam s ní nemohl vydržet, tak byl venku se Siriusem, kde se v lese honili ve svých zvířecích podobách. Samozřejmě tajně, Hermiona se nesměla dozvědět, že porušil slib a přeměnil se. Jenomže to se nedalo smět létat a nemoct to využít.
Však Sirius byl taky pěkně na prášky, když byl rychlejší. Většinou ale vyhrál Sirius. Harrymu bylo hrozně líto, že se Siriusem ve zvířecí podobě mluvit nemůže. Hermiona už mu dávno vysvětlila, že pokud je zvěromág začarovaný, nemůže s ostatními zvěromágy komunikovat.
"Harry, Sire!" zavolal na ně nějaký ženský hlas. Hermiona byla stejně dobrá, že už říkala Sire.
Rychle se proměnil, aby ho neviděla jako hnědého pegasa a utíkal k obydlím. Černý pes Sir mu byl v patách…
"Už je tu Lenka." Zasmála se a nějaká blondýnka stála vedle ní.
"Lenko! Ahoj! Jak se máš?" podal si s ní ruce.
"Ale znáš to Harry, jde to. No ne, ty máš krásného pejska. Jak se jmenuje?"
"Ehm..Sir." bude si na to těžko zvykat.
"Jejda ty seš ale krásnej. Pojď sem chlupáčku." Lenka si se Siriusem hrát. Drbala ho za ušima, pod krkem a tak. Jemu to ale očividně ani nejmenším nevadilo.
Harry měl co dělat, aby nevyprskl smíchy, Hermiona na tom nebyla jinak. Ozvalo se PRÁSK
a dalším přenášedlem se tam objevil Neville.
"Neville!" křikli Lenka, Harry a Hermiona.
"Ahojte! Jak se máte? Páni, vy tu bydlíte?"
"Ano, od toho nešťastného napadnutí Vol…" začala Hermiona, Harry jí bleskově zacpal pusu a spustil :" Od toho nešťastného napadnutí ehm..vola.."
"Vola?"
"No ano, to je takový ten býk. Jednou jsme se procházeli a byl tam ehm..býk. No a tady můj pes Sir to od něj schytal. Býk ho napadl a .. napadl." Harry nevěřil svým uším. Co to tu mele?

Hermiona vypadala trochu vyvedeně z míry, proč Harry tak lhal? To jim nemohl říct, že je napadl Voldemort? On se stydí za to, že zase přežil? Pak pochopila jeho taktiku. Nechce Nevillovi nahnat strach. Tady už jim nebezpečí sice nehrozí ( jiné místo, lepší obranná kouzla), ale bylo zbytečné ho strašit.
"To byla rána. Tady chudák pes se z toho nemohl dostat," pokračovala Hermiona.
Nevilla zajímalo něco úplně jiného.
"Harry? V novinách bylo, že Sirius Black je tvůj kmotr. Je to pravda? A prý je nevinný! On byl v Azkabanu neprávem? Babička říkala, že ho znala a byla moc ráda, když to četla. Chtěla abych se tě zeptal. Nevadí ti to?"
Harry se nervózně podíval na Siriuse, který kývl na znamení, že mu to nevadí.
"Ano je to pravda, Sirius Black je nevinný a živý. V Azkabanu měl být místo něj někdo úplně jiný. Ve třetím ročníku se se mnou setkal a pak utekl. Teď žije..no…pryč."
"Ve třetím ročníku?" Neville i Lenka zírali.
"Zapomněl jsi na tu část, kdy jsi pomohl Siriusovi utéct a zahnal asi stovku mozkomorů, zatímco tvůj kamarád ležel s prokousnutou nohou na ošetřovně." Ozval se za ním hlas.
Otočil se. "Rone!!!" zařval a vrhnul se kamarádovi kolem krku. Objali se. Vedle něj spatřil malou rusovlásku. Teda už nebyla malá, byl to kus ženský. Držela se za ruku s blonďatým mladíkem.
"Ahoj Harry," naklonila se k němu a líbla ho na líčko.
"Harry, nevadí, že tu jsem?" ozval se nervózně Draco.
"Samozřejmě, že ne. Doufal jsem, že přijdeš. Nevěděl jsem, jestli jsi ještě pořád tam. Mimochodem, gratuluju vám." Mrkl na něj a na Ginny.
Ron zabručel.
Hermiona přerušila trapnou chvíli ticha :" Ehm, myslím, že bychom měli jít dovnitř a dát si něco na občerstvení."
"Dobrý nápad." Ozvala se Lenka a všichni kromě Harryho a Rona šli. Ti dva si sedli na trávník před stanem.
"Harry? Ty mu věříš?" Ron.
"Komu? Dracovi? Ano, věřím, nevím proč."
"Mně se na něm něco nezdá. Byl to nepřítel a málem Smrtijed, najednou se líbá s mojí sestrou. Já nechci, aby Ginny ublížil."
"To já taky ne. Kdo ví, jak to všechno dopadne. A co ty a léto?"
"Samý uklízení. Jenom na začátku jsme byli na týden u moře. Někde v Itálii." Ron pořádně zrudnul.
"Je v tom holka!" smál se Harry.
"Neee!"
"JO!"
"Ne…" svatouškovsky Ron.
"JO!"
"No tak dobře, je v tom holka. A jaká. To bys koukal."
"Líbal jsi se s ní?"
"Hele, to je soukromí! ..jo, líbal."
"Wow, Rone! No tak povídej, přeháněj!"
"Potkal jsem ji hned první den, stála za mnou v řadě u bufetu a já na ni vylil džus. Nabídl jsem jí doprovod a ona přijala. Vykládali jsme si a sblížili se. Je to Italka a taky čarodějka."
"A dál?"
"A dál nic. Chodili jsme spolu, líbali se. Jak to tak bývá. No a pak přišel den odjezdu. Vybrečela se mi na rameno a já musel jet. Nikdy ji už neuvidím."
"Proč ne?"
"Jsme od sebe daleko přes celý kontinent. Pochybuju, že ji jen tak udělá výlet z Itálie do Anglie. A příští rok jedeme do Francie."
"Nezoufej, věř!" usmál se na něj a vešel taky dovnitř. Nevěděl, co to bylo, ale něco mu říkalo, že tu holku ještě někdy uvidí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama