Kapitola 8 : Dvojí záchrana

19. prosince 2009 v 16:40 | Naja |  Boj dobra a zla
Tyto kapitoly jsou oproti starému blogu upravené..


Druhého de se Hermiona probudila hodně pozdě. Šla se podívat do obýváku, kde spal na křesle Sirius. Nemusel tam spát, nabídla mu i jiné pokoje, ale on stejně usnul v křesle.
Udělala "snídani" pro oba a přišla zpět k němu. Tác dala na stůl a vykřikla: "Vstávej, Siriusi!" jenomže on spal dál.
Uchýlila se k brutálnějšímu probuzení. Namířila na něj hůlku a zakřičela: " Aquamenti!"
Sirius vyskočil, jako kdyby ho polili. Taky že jo: D.
"ÁÁÁ. Proč mě budíš?"
"No, já jenom, že už je čas obědu a za hodinu máme být v Londýně."
"U Merlina!" Sirius vyskočil jako by mu za patami hořelo.Chvíli se motal dokolečka, ale pak si sednul a snědl snídani-oběd. Hermiona také jedla, mlčky.
"Měli bychom jít" řekla.
"Ano, přemístím nás. Jdeme na to?" Zeptal se Sirius Hermiony.
"Jo," kývla.
3,2,1, PRÁSK!
Hermiona se rozhlédla. Byla na Grimmauldově náměstí 12.
Vešli do kuchyně, kde Brumbál dával rozkaz: "Začněte s přemísťováním !" a ozvalo se několikanásobné PRÁSK.
Ani nestihli zareagovat, kdo kde je a už se museli přemístit za nimi.
Objevili se na rozlehlé louce. Vypadalo to, jako by nikde nekončila. Před nimi byl velký dům. Dům? Vypadalo to spíš jako menší pevnost bez hradeb. Okamžitě z ní vyběhli Smrtijedi. Pak se přidal i Voldemort.
Hermiona se rozhlížela. Nemohla v tom zmatku nikoho poznat. Všude se ozývali výbuchy, svištění kouzel, křik a všude bylo plno kouzel. Neměla ani páru, kde je Sirius.
Pak si všimla Rona, Ginny a Draca. Ron s Ginny ale nevypadali, jako by se s Malfoyem bavili, natož o něm zavadili pohledem.
"Ginny, Rone, Draco!" zavolala na ně a oni k ní hned přispěchali. Draco však zůstal trochu dál.
"Hermiono, co tady ÁÁÁÁ!" začala Ginny větu ale nedokončila, protože mezi nimi přistálo nějaké mocné kouzlo a odhodilo je to každé na jinou stranu.
Členové Řádu přibývali a stejně tak i Smrtijedi. Později bylo jasné, kdo měl výhodu. Pán Zla měl slušnou armádu..
Členové řádu se začali přemisťovat. Hermiona viděla Snapea, jak bojoval proti Smrtijedům. Takže je na dobré straně.
Dobře mířené kouzlo člena řádu, jehož obličej nezahledla, zbořila střechu pevnosti, která začala hořet.
"Né!!!" křičela. Uvnitř je přece Harry! Rozběhla se ke "zřícenině", ale nějaké teplé ruce ji objali ze zadu a přemístili se s ní.
Snape už tu byl skoro poslední. Zbývali Remus a Tonksová. Všiml si, jak se Black přemístil s malou Grangerovou, aby ji zachránil.
Pak stihl zaregistrovat, že Tonksová padla k zemi vlivem nějakého kouzla a Lupin se s ní přemístili .
Byl poslední a letěla na něj Avada Kedavra. /Ne, to ne/- říkal si v duchu. Když už byla asi metr před ním, viděl nějakou ruku s nějakým plechem (zřejmě kus pevnosti, nějaká rýna nebo něco). Kletba Smrti se od plechu odrazila a on se mohl konečně podívat, kdo to je.
Byl to Harry Potter.Snape si všimnul, že ránu stále má stále nevyléčenou.
/To není možné, jak odtamtud utekl? / Pak už nepřemýšlel, chytil Pottera a přemístil se s ním.
Nebyli ale na Grimmauldově náměstí.
Harry se začal pomalu zvedat. Uviděl Snapea a pomohl mu na nohy. Nevěděl, proč ho zachránil, ale to, že uviděl, jak bojuje na straně Fénixova řádu v něm něco prolomilo. Už ho tolik neodsuzoval. Stále ho neměl rád, ale věděl, že byl na dobré straně.
Snape chvíli rozpačitě koukal a pak zamumlal: " Děkuju, Pottere."
Harry se usmál: " Nemáte za co!", ale pak se mu podlomili kolena.
"Tuto kletbu znám, Pottere, vyléčím vám to."
Pak začal kouzlit. Harry pomalu ale jistě cítil, jak se mu do rány dostává teplo a jak pomalu mizí. Byl to příjemný pocit.
"Jak jste odtamtud utekl?" odsekl Snape.
"Šlo to lehce. Někdo zbortil střechu, což neunesly ani podpěrné sloupy a stěny. Všechno se rozpadlo."
"Aha." Řekl mrzutěji Snape. Blbě se mu rozdýchávalo, že ho Potter zachránil.
Pak ho popadl a přemístil na náměstí.
Vešli do čísla 12. Když vstoupili, uviděli dveře do kuchyně. Snape vešel a on za ním. V kuchyni panovala ponurá nálada.Většina lidí měla obličeje v dlaních, jiní se zase tvářili mrzutě.
"Co se stalo??" zeptal se Harry.
"Harry umřel a je to všechno moje vina!!" řekl Sirius.
"Chudák chlapec." Pronesl Harry a začal se prohýbat smíchy.
"HARRY!!!" vykřikla Hermiona a ostatní se s nadšením přidávali. Doběhla k němu a objala ho.Pak k němu přišel Sirius a taktéž ho objal, i když spíše kamarádsky o otcovsky. Vystřídalo se jich hodně. Harry nevěděl, kdo ho potěšil víc.
Když už všechno utichlo, promluvil Sirius: "Harry, co si myslíš, že to bylo?? To si jenom tak pozveš Voldemorta, vzdáš se mu pro mou záchranu a pak ještě zachráníš Snapea? Mimochodem ty první dvě se mi lehčeji snáší než to třetí!"
"Myslíš si, že jsem se ho o to prosil, Blacku?" zamručel Snape, nato se ozvalo prásknutí dveří a Snape byl pryč.
"Ty sis nevšiml Siriusi, že bojoval na straně Řádu? Já jsem nezachránil Snapea, ale jednoho člena Řádu." Ale nebyl si tím jistý. Koho teda zachránil? Snapea nebo člena Řádu?
Chvíli bylo ticho. Zanedlouho Harry uviděl Brumbála a chtělo se mu mlátit. Tak moc si přál rozmlátit tomu dědkovi ciferník. Zatímco jemu z očí sršely blesky, Brumbál se na něj díval s klidem. Rozhlížel se, jestli nenajde něco, co by po něm mohl hodit, jako minulý rok. Všechny věci však jakoby náhodou odplachtily z jeho dosahu. To ho rozzuřilo ještě víc.
Začal se k Brumbálovi přibližovat. Pomalu a nebezpečně. Ostatní na něj hleděli. Jen Sirius se vzchopil chytl za ruku Hermionu, za mikinu Harryho a pak PRÁSK, byli pryč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama